Žít?
Jsem schována v rozpadlém domě u řeky a čekám na svou první oběť po pěti letech.
Přemýšlím….
Nejdelší trasa autobusu je třicet, síly je tam vskutku dost, hlavně pro nás, pro temný, však kde berou sílu světlí na to si už opravdu nevzpomínám. Nám temnem stačí nasednout do MHD a jsme za vodou, upíři si vysají nějakého toho člověka a vlkodlak si ho zas dá jednou za pět let k večeři a jsou také v pohodě. Naši milý světlý to mají asi těší, nejspíše to dělá ta jejich čest, která jim brání v občasném porušování našich zákonů a pravidel.
Něco už slyším, někdo jde, poslouchám….
Nic, jenom pes….
Nic, jenom pes….
Jsou tomu už dvě století co jsem vlkodlak-vědma, čily temná. Co bylo vlastně předtím? Aha, byla jsem světlá léčitelka a to poměrně dlouho, skoro jedno století, a ještě předtím jsem si myslela že jsem člověk. Jak jsem tenkrát sháněla sílu? Nevím, ale vzpomínám si na to jak jsem se potkala se svým mistrem?... ano mistrem. Přišel ke mě a oznámil "Jsi jiná,˝ a pak dodal "musíš jít se mnou.˝ To bylo vše, já sem se dlouho nerozmýšlela a šla za ním,…. Uběhlo devět-set let a já jsem se, v severním Irsku, dívala jak ho smečka upírů a vlkodlaků roztrhala na kousky.
Začínám být nervózní. Kde je? Už tu měl být! Mám hlad po moci….
Další má vzpomínka my přichází na mysl, je ta zamlžená a nejasná. Po bitce se smečkou jsem se raněná a polomrtvá potloukala lesem, snad ještě v Irsku, jsem se zhroutila před šedivým vlkem. Zachránil mne starý vlkodlak, když jsem se probrala stál nade mnou "stal se z tebe vlkodlak světlá˝ povídá "mohu za to já. Byl to jediný způsob abych tě zachránil.˝ První co mě napadlo je že mi lže ale po třech dnech jsem zjistila že má pravdu.
Toho dne jsem se stala temnou, i když jsem mohla zůstat světlá. Nelituji svého rozhodnutí přejít na opačnou stranu barikády.
Čas od času mívám však něco jako výčitky svědomí a toužím po věčném odpočinku, lidé tomu říkají smrt a snaží se jí vyhnout jako čert kříži, já ji však někdy vyhledávám.
Přesto zde neustále jsem, tak jako spousta dalších, žiji mezi lidmi a využívám je
abych přežila.
abych přežila.
Už jde, cítím ji , je už blízko.
Jsem schována v rozpadlém domě u řeky a čekám na svou první oběť po pěti letech.
Přemýšlím.
Nejdelší trasa autobusu je třicet, avšak já budu dnes sílu čerpat jinak a jinde.